Pokud bychom však při vzniku chemické vazby překryli původní AO atomů podílejících se na vazbě, tak by bylo odpuzování elektronů ve výsledném MO příliš velké, geometrie molekuly by byla jiná, a to neodpovídá skutečnosti. Teorie hybridizace proto říká, že chemická vazba vzniká překryvem tzv. hybridních atomových orbitalů (HAO) – to jsou vhodně zkombinované energeticky blízké atomové orbitaly, které mají jinou prostorovou orientaci než původní AO, což vede k menšímu odpuzování elektronů při vzniku vazby a ve výsledku energie vazby odpovídá více skutečnosti.

V molekule totiž najdeme z jistého pohledu rovnocenné chemické vazby, které ale vznikly z nerovnocenných (energeticky různě bohatých) AO, proto se musíme ptát, jak došlo k energetickému sjednocení? Právě tento děj hybridizace popisuje.
HAO jsou tedy energeticky sjednocené AO a tomuto „procesu energetického sjednocení“ se pak říká hybridizace.

Hybridizace, energetické sjednocení původních AO, se naznačuje v rámečkových diagramech AO prostřednictvím obdélníku z přerušované čáry obklopujícího rámečky.

Takže zkratky jako např. sp² nebo sp³d² jsou právě tyto HAO. Tyto HAO se pak mohou kombinovat s jinými orbitaly dalších atomů za vzniku vazby a výsledná takto získaná podoba vazby odpovídá realitě více, než kdyby se vazba vytvořila prostým překryvem AO.

Takže nyní víte, proč je hybridizace tak důležitá – snaží se popsat vznik chemické vazby.

A naše řešení na její pochopení?